Co jsou DOG TAGS neboli ID známky?

Co jsou DOG TAGS neboli ID známky?

Dog tags neboli ID známky je neformální nicméně běžně používaný termín pro identifikační štítky, které používají vojáci. Pojmenování “dog tags” vzniklo díky jejich podobnosti s registračními známkami zvířat. Známky se standardně používají především k identifikaci mrtvých a raněných vojáků. Na dog tags jsou vyraženy osobní informace o vojácích a dále poskytují základní lékařské informace jako například krevní skupinu nebo některé armády uvádějí například historii očkování. Psí známky také často uvádějí náboženské preference.

Obecný originální formát standardního vojenského ID štítku (DOG TAGS neboli ID známky?) je následující:

Řádek 1: Příjmení (až 14 písmen)
Řádek 2: Jméno, iniciály, (15 písmen)
Řádek 3: Rodné číslo, Datum narození, nebo číslo sociálního pojištění (15 písmen)
Řádek 4: Krevní skupina, jednotka (15 písmen)
Řádek 5: Náboženské vyznání (např: “NO PREFERENCE” 14 písmen)

Toto množství znaků umožňuje umístit silikonová tlumítka na psí známky tak, aniž by se zakryl jakýkoli text a bylo vše čitelné. Toto je originální formát, který doporučujeme používat.

Vojenské identifikační psí známky na krk WWII Repro Sada, US Original Dog tags WWII Repro Set 787276

Důležitou vlastností dog tags je, že jsou vyrobeny z kovu odolného proti korozi. Identifikační psí známka se obvykle skládá ze dvou totožných známek na jednom řetízku nebo z jedné, která může být jednoduše rozdělena na dvě části. Tato duplikace umožňuje vzít jednu nebo půlku známky z těla vojáka pro ohlášení mrtvého a druhá zůstává s tělem pro identifikaci, když válečné podmínky zabraňují převozu tělesných ostatků.

V případě jakýchkoliv dotazů nás neváhejte kontaktovat na našem
e-mailu: info@vipdogtags.com  nebo tel: 776 513 721

Navštivte nás e-shop VIP Dárky se zaměřením na VIP dárky s gravírováním vlastního textu nebo motivu  nebo využijte značení laserem na celou škálu produktů z našeho e-shopu zde produkty.

Zdroj článku :

  1. Wikipedia contributors, “Dog tag,” Wikipedia, The Free Encyclopedia, https://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Dog_tag&oldid=805228725 (z 15.10. 2017)

Není známka jako známka

Není známka jako známka

Asi každý z nás měl tu čest se osobně setkat s identifikační US “psí známkou” (tzv. dog tag), která slouží k identifikaci vojáka. Originální údaje na známkách jsou v podstatě unifikované, tedy jméno vojáka, jeho číslo sociálního zabezpečení (SSN), krevní skupina a vyznání, nicméně dnes si může člověk (civil) na známku vyrazit v podstatě cokoliv.

Dnes vám identifikační známky (origo i kopie) a jejich ražbu nabízí spousta firem, nicméně ne každá známka a už vůbec ne každá ražba je kvalitativně stejná. Máte známky, které se razí podle US standardu MIL-SPEC (na spodním obrázku vlevo), které mají viditelně hlubší a čitelnější ražbu nežli alternativní metody ražby.

No ona i samotná  ID známka podle standardu MIL-SPEC vypadá už od prvního pohledu velmi dobře (viz obrázek níže), kdy si můžete např. povšimnout poctivého a přesného zakončení lemu známky včetně otvoru pro řetízek.

Vojenské identifikační psí známky na krk WWII Repro Sada, US Original Dog tags WWII Repro Set 787276

Obecný originální formát standardního vojenského štítku je následující:

Řádek 1: Příjmení (až 14 písmen)
Řádek 2: Jméno, iniciály, (15 písmen)
Řádek 3: Rodné číslo, Datum narození, nebo číslo sociálního pojištění (15 písmen)
Řádek 4: Krevní skupina, jednotka (15 písmen)
Řádek 5: Náboženské vyznání (např: “NO PREFERENCE” 14 písmen)

Toto množství znaků umožňuje umístit silikonová tlumítka na psí známky tak, aniž by se zakryl jakýkoli text a bylo vše čitelné. Toto je originální formát, který doporučujeme používat.

Když jsme u řetízku, ten je také dobré mít ve standardu MIL-SPEC, protože je to opět zárukou kvality materiálu i zpracování. Originál MIL-SPEC řetízek je také označen rytbou USA.

Je potom na každém z nás, zdali mu stačí pro svoji potřebu známky obyčejné (čínské) nebo dá přednost kvalitě materiálu i ražby a zvolí známky ve standardu MIL-SPEC.

Pro fajnšmekry lze pak pořídit ID známky třeba v karbonu, které vypadají velmi dobře a vydrží v podstatě do konce života.

Na závěr si tedy řekněme není známka jako známka.

V případě jakýchkoliv dotazů nás neváhejte kontaktovat na našem
e-mailu: info@vipdogtags.com  nebo tel: 776 513 721

Navštivte nás e-shop VIP Dárky se zaměřením na VIP dárky s gravírováním vlastního textu nebo motivu  nebo využijte značení laserem na celou škálu produktů z našeho e-shopu zde produkty.

Historie Dog Tags

Historie Dog Tags

První psí známky dostávali římští legionáři v okamžiku zápisu. Tehdy se pro tento typ známek používalo latinské označení signaculum. Legionárský dog tag byl olověný disk s koženým řemínkem, který legionáři nosili kolem krku. Dog tags obsahoval informace o se jménem rekrutovaného a označení legie, které byl po náboru součástí. Tento postup, společně se zápisem do seznamu rekrutů, se prováděl na začátku čtyřměsíčního zkušebního období, tzv. “probatio”. Rekrutovaný dostal vojenský status až po příslibu věrnosti, které se nazývalo “sacramentum”. Tento příslib probíhal na konci “probatio”. Pokud se tedy na celý postup podíváme z právního hlediska byl “signaculum” dán subjektu, který již nebyl civilní, ale zároveň ještě nebyl v armádě. Photo by: www.roger_pearse.com Pokud se podíváme do časově bližší historie, už v polovině 19. století měla čínská armáda své dog tags. Během povstání v Taipingu (1851-66) měli své dog tags obě nepřátelské strany – tedy Čínští císařští vojáci tak i Taipingští povstalci. Oba tábory nosili na pásku uniformy dřevenou psí známku se jménem vojáka, věkem, místem narození a datem zařazení. Během americké občanské války v letech 1861-1865 si někteří vojáci připínali papírové popisky se svým jménem a adresou na záda svých kabátů, jiní zase měli identifikaci na batozích či je škrábali do olověných spon svých pásků. To byla příležitost pro výrobce, kteří začali vyrábět identifikační odznaky a inzerovat je v periodikách. Odznaky většinou informovali o funkci v rámci jejich služby v armádě, jménu a jednotce, ke které příslušel. Pruská armáda začala vydávat identifikační známky pro své jednotky na počátku francouzsko-pruské války v roce 1870. Byly přezdívány Hundemarken (německý ekvivalent dog tags). Zajímavostí je, že zhruba ve stejném časovém období bych v hlavním městě Pruska Berlíně zaveden obdobný systém pro psy. Zdroj:
  1. Wikipedia contributors, “Dog tag,” Wikipedia, The Free Encyclopedia, https://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Dog_tag&oldid=805228725 (z 15.10. 2017)
  2. “Il Giuramento romano”. Imperium Romanum. Retrieved March 25, 2016. Southern, Dixon (1996). The Late Roman Army. Batsford. pp. 74–75.
  3. Heath I., Perry M. The Taping rebellion 1851-66; Men-at-arm series 275; Osprey 1994
  4. McCormick, David (2012). Inventing Military Dog Tags.

Dog Tags ve světových válkách

V roce 1907 zavedla britská armáda identifikační kotouče namísto průkazů totožnosti. Ty byly vyráběny z hliníkových disků, které se razily ve skladech regimentu pomocí strojů podobných těm, které jsou dnes běžné na různých zájmových akcích. Iniciály tedy byly raženy do tenkého kovového plíšku znak po znaku.

Bylo odsouhlaseno také nekolik vojenských nařízení, které změnili používání dog tags. Jedno z nejdůležitějších bylo Vojenské nařízení číslo 287 ze září 1916 vyžadovalo, aby britská armáda poskytla všem vojákům dva oficiální štítky, oba vyrobené z vulkanizovaného azbestového vlákna (které bylo pohodlnější na nošení v horkém klimatu) nesoucí totožné detaily. První známka, osmiboký zelený disk, byla připevněna na dlouhou šňůru kolem krku. Druhý štítek, kruhový červený disk, byl navlečen na šestipalcovou šňůru zavěšenou na prvním štítku. První značka měla zůstat na těle pro budoucí identifikaci, zatímco druhá značka mohla být odnesena k záznamenání smrti.

Tímto v podstatě byl dán základ většině pozdějších typů psích známek (dog tags), které dále měnily podobu hlavně co se výroby týče. Druhá světová válka znamenala hlavně “novinku” v podobě zářezu na konci dog tags. Traduje se, že záměrem bylo, aby v případě, že by voják našel jednoho z jeho kamarádů na bojišti, mohl vzít jednu známku velícímu důstojníkovi a druhou vrazit mezi zuby padnutého vojáka.

Dále se používali různé možnosti tisku a známky se vylepšovali i co se materiálu týče, aby byly odolné vodě, prachu, špíně atp. Kvůli chybám, které vznikali při výrobě známek na frontě, byl do známek vyryt vodící zářez pro tiskařský stroj, který bohužel nebyl funkční tolik, jak se očekávalo. Proto byla výroba těchto známek ukončena. Tyto známky se v malém počtu vyrábí dodnes kvůli poptávce filmařů, hobistů, sběratelů a různých jiných zájmových skupin.

Dog tags jsou tradiční součástí provizorních bojových pomníků vytvořených vojáky pro své padlé kamarády. Pomník se skládá z útočné pušky s připojeným bajonetem, na pušce je položena helma, vše stojí vedle prázdných bot. Psí známky visí z rukojeti pušky nebo ochranného krytu helmy.

PHOTOGRAPH BY: RICK LOOMIS / LOS ANGELES TIMES

Zdroj:

  1. Wikipedia contributors, “Dog tag,” Wikipedia, The Free Encyclopedia, https://en.wikipedia.org/w/index.php?title=Dog_tag&oldid=805228725 (z 15.10. 2017)
  2. “AO 287 – September 1916”.
  3. Jump up “Identifying the Dead: a Short Study of the Identification Tags of 1914-1918”.

Hraju si na malého terminologa

Pustil jsem se do tvorby glosáře / terminologické databáze, která by měla pomoct překladatelům jedné neziskovky, která se zabývá Tibetem. A protože je úplně jedno, jestli sestavujete glosář tibetských reálií nebo bezpečnosti jaderných elektráren, rozhodl jsem se, že svůj postup stručně sepíšu, protože by mohl přijít vhod nejen mnoha překladatelům a projektovým manažerům, ale také spoustě tlumočníků.

Překládám už pár pátků pro Evropskou komisi a díky její terminologické databázi IATE vím, o kolik je snazší překládat texty plné nejrůznějších termínů, když máte po ruce kvalitní glosář / terminologickou databázi, kterou navíc můžete vložit do programu počítačem podporovaného překladu (CAT). U každé věty vás pak program upozorní, že to či ono slovo je v terminologické databázi obsaženo, a v samostatném okénku vám ukáže jeho ekvivalent. Ještě déle spolupracuji s jednou organizací, která se zabývá tibetskou současností a minulostí, a proto vím i to, že při překladu textů o Tibetu překladatel narazí na pěknou řádku slov, která by se také dala považovat za termíny. A pokud nejde o člověka znalého problematiky, překlad většinou nedopadne moc dobře.

Proto jsem si řekl, že se pokusím vytvořit anglicko-český glosář / terminologickou databázi nejčastějších termínů, které se vyskytují v textech o Tibetu a Tibeťanech. Půjde tedy o nejrůznější reálie, vlastní jména ve správném českém přepisu (osobní i geografická), ale i některé časté termíny z oblasti buddhismu, politiky, státní správy a lidských práv.

Potřeboval jsem tedy 1) najít kandidáty na termíny, které do glosáře zahrnu, 2) a doplnit k nim ekvivalenty: některé znám z hlavy, jiné jsem musel ověřit nebo najít.

Jaké prameny jsem využil?

Nejdřív jsem samozřejmě shromáždil klasické zdroje terminologie v tištěné podobě, v nichž jsem ale vytipoval jen ty opravdu nejdůležitější termíny – zpracovával jsem koneckonců glosář, a ne obsáhlý slovník. Využil jsem konkrétně:

  • Slovníkové, encyklopedické a referenční publikace: např. Josef Kolmaš: Malá encyklopedie tibetského náboženství a mytologie nebo Josef Kolmaš: Slovník tibetské literatury,
  • Slovníčky otištěné v publikacích o Tibetu, např. slovníček tibetských reálií v Žagabpových Dějinách Tibetu nebo soupis tibetských osobních jmen otištěný v Kolmašově knize Pojednání o věcech tibetských.

Dále jsem vyšel z existujících glosářů, které jsem v minulosti sestavil buď já, nebo jiní překladatelé, kteří pro neziskovku překládali.

Hodně mi pomohla i Wikipedie, ve které jsem si vyhledal jednak konkrétní hesla, jednak jsem se nechal vést portálem Tibet (v české i anglické verzi).

A potom začala ta nejzajímavější fáze: hledání termínů a klíčových slov v autentických textech. Konkrétně jsem si dal dohromady texty, které jsem měl v elektronické podobě nebo jsem je do ní mohl převést (pomocí optického rozpoznávání znaků, OCR), tedy tematicky relevantní články a celé knihy. Obrovským pomocníkem byly korpusy, konkrétně korpusový portál Sketch Engine – tedy přesněji řečeno: ono by to bez korpusů vůbec nešlo. A hlavně to vám v tomto článku chci ukázat.

Sketch Engine totiž nabízí jednak celou řádku hotových korpusů, jednak možnost vytvořit si korpus uživatelský. A když si vytvoříte svůj vlastní korpus – v mém případě korpus textů o Tibetu –, můžete si ho srovnat s vybraným referenčním korpusem a na základě toho zjistit, která slova a slovní spojení jsou pro váš korpus charakteristická. A právě tímto způsobem snadno najdete kandidáty na termíny do terminologické databáze.

Já jsem měl texty jednak v angličtině, jednak v češtině. A tak jsem si na portálu Sketch Engine nechal spočítat klíčová slova jednak pro češtinu, jednak pro angličtinu. Je to jednoduché: jakmile máte na portálu vytvořený uživatelský korpus, stačí kliknout na volbu Keywords/terms a portál během chvilky vytvoří seznam jednoslovných a víceslovných klíčových slov. Toto je ukázka několika klíčových slov z dalajlamovy autobiografie Freedom in Exile (Svoboda v exilu).

FIE_en_keywords

Česká verze klíčových slov ze stejné knihy (v překladu Josefa Kolmaše) vypadala takto:

FIE_cs_keywords

Už tady vidíme, že se do glosáře nabízí například dalajlama (anglicky Dalai Lama), tedy slovo, ve kterém se často chybuje (v češtině se „lama the beast“ i „lama the priest“ píše stejně, tedy s krátkým a, a proto se píše krátce i dalajlama, navíc je počáteční d malé, protože nejde o vlastní jméno, ale o titul), potom například název paláce dalajlamů Potála (tentokrát s dlouhým á, anglicky Potala) nebo search party (česky vyhledávací skupina).

Některé texty jsem měl jak v originálu, tak v překladu, například už zmíněnou dalajlamovu autobiografii. A tak jsem pomocí speciálního programu (aligneru) z originálu a překladu vytvořil paralelní korpus / překladovou paměť. Tento soubor jsem nahrál na portál Sketch Engine a nechal jsem si vypočítat dvoujazyčný přehled klíčových slov. Sice v něm bylo mnoho slov, která rozhodně do terminologické databáze nepatřila (např. sever, sympatie, teorie), ale i tady jsem našel ledacos, co by mě zřejmě jinak nenapadlo, např. nunnery – ženský klášter.

tears_bilingvne

Jak termíny zpracovávám

Ze všech těchto seznamů kandidátů jsem vybral termíny / klíčová slova, která jsem považoval za užitečná, a tato slova jsem vložil do tabulek v Excelu. Tam jsem si kromě sloupců pro angličtinu a češtinu vytvořil i sloupec pro případnou vysvětlivku, informaci o zdroji, a také pro případný ekvivalent v tibetštině (jednak v tibetském písmu, jednak v transliteraci), čínštině (v čínských znacích a v pchin-jinu) a latině (pro rostliny a živočichy). V Excelu mi navíc mnohdy pomohla funkce SVYHLEDAT nebo filtrování.

excel

Při hledání ekvivalentů mi posloužily klasické dvoujazyčné konkordance na portálu Sketch Engine – zde například vyhledávám ekvivalent spojení cítítí bytost v dvoujazyčném korpusu vytvořeném z originálu a překladu už zmíněné knihy:

sentient being

V tuhle chvíli má můj glosář / terminologická databáze 764 položek – tak velká je hlavně kvůli vlastním jménům. Některé položky jsou navíc duplicitní a vymazat bude třeba i některá jména, která se v glosáři ocitla spíše náhodou. V další fázi bych také rád zapojil lidi, kteří mají k terminologii co říct, aby potvrdili správnost některých ekvivalentů a doplnili další termíny. Podstatné je ale to, že ve kterékoli fázi se dá z excelovských souborů vytvořit terminologická databáze pro programy CAT (podrobnější informace k vytvoření dvoujazyčného korpusu a k převedení excelovské tabulky na terminologickou databázi najdete v mé knize Technologie ve službách překladatele).

Mimochodem podobným způsobem si glosář může připravit i tlumočník, který se připravuje na konferenci nebo jednání. Stačí, když si z podkladů sestaví korpus, ten nahraje na Sketch Engine a nechá si vygenerovat přehled klíčových slov / termínů. A možná by se tyto nástroje daly využít při tvorbě rejstříků k naučným publikacím.

Tvoříte glosáře podobným způsobem i vy? Vyzkoušeli jste Sketch Engine? Budu rád, když mi dáte vědět.

O vytvoření korpusu ve Sketch Engine jsem psal v tomto článku.

 

Příspěvek Hraju si na malého terminologa pochází z TranslatoBlog

Tak trochu jiné slovníky

Je známo, že při překladu nejde ani tak o překládání slov jako o převod významů. Proto překladatelům klasické slovníky pomůžou jen do určité míry: jdou totiž od slova k významu, zatímco překladatel často potřebuje jít od významu ke slovu. Jaké slovníky a nástroje mu v tom můžou usnadnit práci? A dočkáme se dotisku skvělého Klégrova Tezauru jazyka českého?

Vezměte si klasickou situaci: přesně víte, co chce autor říct, a hledáte slova, do kterých byste jeho sdělení „zabalili“ v cílovém jazyce. Napadají vás české ekvivalenty slov originálu, ale žádné z nich není to pravé. Zvažujete různá synonyma včetně vyjádření víceslovných a idiomatických. Možná nepohrdnete ani výrazem významově užším nebo širším. Napadá vás ledacos, ale stále to není ono, a tak si chcete vypomoct nějakým tím slovníkem.

V tomto případě vám nejlépe poslouží některý z tzv. onomaziologických slovníků. To je právě typ slovníku, který postupuje od významu ke slovu. Literatura uvádí tři druhy:

  1. slovník synonym,
  2. obrazový slovník,
  3. tezaurus, tedy slovník, který slova a slovní spojení podává tematicky podle významů – nejznámější je anglický Rogetův tezaurus a čeští uživatelé si oblíbili dnes již beznadějně rozebraný Tezaurus jazyka českého, který má výstižný podtitul Slovník českých slov a frází souznačných, blízkých a příbuzných.

Rogetův tezaurus

Kromě tištěných slovníků můžeme dnes slova významově blízká vyhledávat i pomocí elektronických nástrojů včetně běžného fulltextového hledání ve výkladovém slovníku. K tomu se ale dostanu později. Nejdřív se podívejme na jednotlivé typy slovníků a uveďme si konkrétní osvědčené tituly. Všechny si trošičku otestujeme: ve všech budeme hledat stejné slovo.

Slovníky synonym

Když hledáme vhodné slovo, sáhneme možná nejdřív po slovníku synonym. Dnes je na trhu v podstatě jediný titul, Slovník českých synonym a antonym od nakladatelství Lingea s 34 tisíci hesly. Možná také ještě někde seženete Slovník českých synonym Karla Paly a Jana Všianského od nakladatelství NLN, který nabízí něco přes 22 tisíc hesel. Nejvíc hesel ale najdete na portálu Nechybujte.cz společnosti Lingea: je jich tam celkem 64 tisíc.

lingea-synonyma

Podívejme se, jaká synonyma uvádí portál Nechybujte.cz ke slovu mizera. Je jich celkem pět a kliknutním na kterékoliv z nich otevřeme příslušné heslo, pod kterým najdeme další synonyma (a antonyma).

(hovor. hanl.) padouch, (expr.) bídák, lotr, (neutr.) darebák, ničema ≠ (expr.) klaďas

Slovník českých synonym 

Obrazové slovníky

Obrázkovými slovníky asi nejčastěji listují studenti cizích jazyků, protože jednak v nich najdou slovní zásobu seřazenou pěkně tematicky (např. zahrada anebo supermarket), jednak jim ilustrace můžou pomoci se zapamatováním slov. Osvědčenou klasikou jsou obrázkové slovníky nakladatelství Duden, které vyšly v mnoha jazykových mutacích, např. anglická verze vyšla naposledy v roce 1995 jako The Oxford-Duden Pictorial English Dictionary. Od té doby slovník bohužel poněkud zastaral. Přesto se v něm dá najít ledacos.

Oxford-Duden Pictorial English Dictionary

Jednou jsem například potřeboval do angličtiny přeložit „divadelní tahy“. Jistě by se to dalo najít i na internetu, ale pro mě bylo v danou chvíli nejrychlejší vyhledat ve výše zmíněném slovníku dvoustranu Theatre, najít tahy na obrázku a hned jsem věděl, že to jsou „fly lines“ nebo jen „lines“ (mimochodem pohledem do chorvatsko-německé verze slovníku zjišťuji, že německy to je „Züge“ a chorvatsky „povlake“).

Nevýhodou obrázkových slovníků je samozřejmě skutečnost, že zachycují jen konkréta. Zřejmě největším slovníkem s češtinou je pětijazyčný Obrazový slovník nakladatelství Universum z roku 2007. Obsahuje 6000 obrázků a 35 tisíc slov v každém jazyce.

Tezaury

Tezaury v českém prostředí velkou tradici nemají. Prvním slovníkem, který stojí za zmínku, je Český slovník věcný a synonymický, který vycházel v letech 1969-1986 a skládá se ze čtyř svazků (tří svazků tematických, které čítají celkem 1594 stran, a jednoho svazku s abecedním rejstříkem).

Český slovník věcný a synonymický

Hlavní autor Jiří Haller bohužel v průběhu jeho tvorby zemřel a plánovaný čtvrtý tematický svazek již nevyšel. Slovník se dá i dnes celkem snadno sehnat v antikvariátech.

Když v rejstříku vyhledáme slovo mizera, najdeme odkaz na dvě hesla v 3. svazku: na heslo „ničema“ a „zlý člověk“. Heslo „ničema“ zabírá zhruba jeden a půl strany a najdeme v něm přibližně 350 výrazů. Heslo „zlý člověk“ pak zabírá asi půl strany a najdeme v něm slova jako necita, surovec nebo bestie.

čsvs

Hallerův slovník má sice i dnes obrovskou hodnotu, ale v podstatě jde o torzo, a tak se prvním uceleným, dokončeným a aktuálním pojmovým slovníkem stal až v roce 2007 Tezaurus jazyka českého, jehož autorem je profesor Aleš Klégr. Tezaurus jazyka českého byl vytvořen po vzoru Rogetova tezauru. Právě z něj se v první fázi hesla překládala do češtiny. V druhé fázi vznikala hesla podle českých pramenů a do nich byl zapracován překlad z angličtiny. Výsledný tezaurus má celkem 885 hesel o cca 200 tisících slovních jednotek (tematická část má 861 stran, abecední rejstřík 663 stran, je to tedy pořádný otesánek). Čeština tak získala slovníkovou příručku, která do té doby chyběla, a zařadila se k nemnoha jazykům, které tímto druhem slovníku disponují.

Když vyhledáme slovo mizera v rejstříku Tezauru jazyka českého, najdeme odkazy na čtyři hesla, nebo vlastně podhesla: neřád, ničema, nízký člověkpodvodník. Podívejme se na první z nich. Je součástí hesla bezcennost.

Tezaurus jazyka českého

Další pojmové slovníky

Kromě Tezauru jazyka českého si mnoho překladatelů oblíbilo další dvě příručky. Tou první je Šmírbuch jazyka českého Patrika Ouředníka, který se zaměřuje na nekonvenční češtinu, tedy na výrazy slangové, vulgární, žargonové apod. Pro mnoho literárních a filmových překladatelů tak je Šmírbuch jednou z nejdůležitějších pomůcek. Jednotlivá hesla spisovné češtiny jako třeba polepšovna, políbit nebo policista jsou řazena abecedně a druhou část (od druhého vydání) tvoří abecední rejstřík všech „nekonvenčních“ výrazů, tedy např. bengo, fízl a chlupatej. S neformálním výrazivem je ale ta potíž, že se vyvíjí velmi rychle, a proto takováto příručka nutně musí zastarávat rychleji než slovník převážně spisovného, neutrálního jazyka. Šmírbuch naposledy vyšel v roce 2016, a tak nebude problém ho sehnat.

Ve Šmírbuchu slovo „mizera“ nenajdete, ale najdete v něm slovo „ničema“ a pod ním více než 60 ekvivalentů včetně slov ksindl, hajzl, děvka, kurva, šmejd, veš, ventra, mršina, mrcha, svině, sviňák, zasranec, smrad, ale také například plivajz, vošklíbr, krysa Vasilisa nebo saracénská šavle.

Druhou oblíbenou pomůckou je pátý svazek Slovníku české frazeologie a idiomatiky, který má přímo podtitul Onomaziologický slovník. Shrnuje věcné rejstříky předchozích svazků SČFI a jedná se vlastně o pojmový slovník či tezaurus, který se omezuje na idiomy a frazémy. Takže například pod heslem být lhostejný najdeme výrazy jako být / bejt někomu buřt / egál / fuk / šumafu(k), být někomu cizí, bejt někomu putna nebo nebýt / nebejt na někoho / něco zvědavý / zvědavej. Slovník vyšel v roce 2016, a tak ho běžně seženete.

Onomaziologický slovník

Elektronické nástroje

Možná řeknete, že papírové slovníky jsou přežitek. Pro mě tedy ne – slovníky rád listuji a nacházím v nich souvislosti mezi jednotlivými slovy, které by mi v elektronické verzi téhož slovníku unikly. Ale jiné souvislosti a hlavně vyčerpávající přehled výskytů daného slova většinou získáme jen fulltextovým prohledáváním elektronického slovníku. To je navíc výrazně rychlejší.

Mnoho překladatelů přišlo na to, že v elektronických výkladových slovnících můžou provádět i „onomaziologické vyhledávání“, tedy že v nich můžou vyhledávat synonyma či jiná slova významově blízká. Vezměme si opět slovo mizera a zkusme ho vyhledat ve Slovníku spisovného jazyka českého, Příručním slovníku jazyka českého (zaškrtneme volbu Hesla a heslové stati, respektive Heslové stati) a ve Slovníku současné češtiny (rubrika Výklady).

hadrlump, holomek, mizera, *mizerák, pacholek, potvora, potvorník, prevít, prezent, *smotlacha, šuft

Slovník spisovného jazyka českého

kanálie, mizera, mizerák, poplésti, potrhati, potvorník, pramizera, psina, psota, servilní, šuft,  šufťák, uschovávati, všivota

Příruční slovník jazyka českého

dobytek, holomek

Slovník současné češtiny

V některých případech je samozřejmě nalezené slovo součástí příkladového materiálu (např. poplésti, uchovávati), ale vidíme, že ve většině případů jsme skutečně našli slova významově blízká. V tomto konkrétním případě nám nalezená slova příliš nepomohou, ale jindy výsledky vyhledávání skutečně oceníte. Jde především o to, abychom našli vhodné slovo, které se bude často vyskytovat v definici hledaných slov. V našem případě by bylo lepší zadat darebák. Ve výsledcích by potom byla slova jako grázl, gauner, chuligán, lump, neřád, syčák nebo šmejd. A kdybychom chtěli hledat cíleně slangové výrazy, bylo by ideální, kdybychom měli elektronickou verzi výkladového slovníku slangů. Takový slovník, pokud vím, v elektronické verzi neexistuje. Kdybych ale tento typ vyhledávání potřeboval častěji, nejspíš bych uvažoval o naskenování a převodu (OCR) některého vhodného slovníku – samozřejmě jen pro osobní potřebu, protože jinak bych se dopustil porušení autorského zákona.  

Možná byste dokázali doplnit další on-line slovníky, ve kterých se dá takto vyhledávat. Já už uvedu jen projekt Čeština 2.0, ve kterém je sice velké množství příležitostných, autorských a efemérních slov, ale i tam najdete lecjakou perlu.

Funkce Thesaurus korpusového portálu Sketch Engine

Možností, o které ví málokdo, je funkce Thesaurus korpusového portálu Sketch Engine. Chytrý algoritmus najde slova významově blízká čistě na základě kvantitativních vlastností příslušných lexémů. Pokud jste si ke korpusům na portálu Sketch Engine zařídili přístup, stačí vybrat některý z velkých korpusů (čím větší a tematicky relevatnější, tím lepší), kliknout na Thesaurus a zadat hledané slovo.

SE_thesaurus_zadani

Výsledky se potom zobrazí jednak v tabulce, jednak v „obláčku slov“ (word cloud). Podívejme se opět na slovo mizera (jedná se o výřez – tabulka ve skutečnosti pokračuje a přednastavený počet zobrazených slov navíc můžeme změnit). Jednou z výhod je, že výsledky rozhodně nejsou nijak cenzurované či umravněné.

SE_thesaurus_mizera

Tezaury pro 21. století

Možná už delší dobu marně sháníte Tezaurus jazyka českého a říkáte si, jestli se nechystá jeho dotisk. Mám dobrou zprávu: chystá se něco ještě lepšího – jeho digitalizace a propojení s Českým slovníkem věcným a synonymickým. Záleží ovšem na tom, zda budou úspěšné dvě žádosti o grant. Jeden grantový projekt se jmenuje Digitální tezaurus češtiny a má „poskytovat tezaurové služby […] online širokému spektru uživatelů – od širší veřejnosti se zájmem o český jazyk, přes překladatele, jazykovědce až po aplikace třetích stran“. Druhý projekt se jmenuje Elektronický Český slovník věcný a synonymický jako online lexikální databáze a jeho cílem je digitalizovat uvedený slovník a propojit jej s Tezaurem. Držme tedy oběma projektům palce. Jestliže se je podaří realizovat, překladatelé a další služebníci slova získají vynikající elektronické pomůcky, které budou skýtat ještě větší možnosti než jejich papírové předlohy.

Za mnoho cenných informací k problematice onomaziologických slovníků děkuji profesoru Aleši Klégrovi.

Příspěvek Tak trochu jiné slovníky pochází z TranslatoBlog

Předmluva z knihy Technologie ve službách překladatele

Právě vyšla kniha Miroslava Pošty Technologie ve službách překladatele: CAT, strojový překlad, korpusy. Čtenáři TranslatoBlogu si teď z ní mohou přečíst předmluvu. Kniha je v prodeji v e-shopu nakladatelství Apostrof.

Základní úkol překladatele byl ve všech dobách přibližně stejný, postupně se ale vyvíjejí nástroje, které má překladatel k dispozici. První pomůckou, o níž víme, byly klínopisné tabulky se sumersko-akkadskými slovníčky z doby přibližně 2300 let před naším letopočtem. Následovaly slovníky a glosáře v nejrůznějších podobách, většinou na papíře. S každým dalším slovníkem a s každou novou metodou zaznamenávání a zpracování textu se svět překládání otevíral širší veřejnosti, takže tato činnost přestala být doménou hrstky zasvěcenců.

Největší revoluci – ba přímo kvantový skok – od dob dávných mezopotamských civilizací mnozí z nás zažili na vlastní kůži v posledních několika desetiletích. Nastala s příchodem osobních počítačů, textových editorů, elektronických slovníků a o něco později s nástupem ještě pokročilejších systémů, především nástrojů počítačem podporovaného překladu (angl. computer-aided translation či computer-assisted translation, CAT), strojového překladu (machine translation, MT) a jazykových korpusů. Tyto nástroje si mnozí překladatelé ještě ani pořádně nestačili osahat, a už z různých stran slýchají, že jejich práci brzy převezmou neuronové sítě a že se jednou svět obejde úplně bez překladatelů. Bez ohledu na to, jak je tato apokalyptická budoucnost vzdálená a zda je vůbec reálná, je stále více zřejmé, že čistě jazykové a překladatelské znalosti a dovednosti dnes přestávají stačit a že se zvládnutí příslušných technologií stává nutností a otázkou přežití na trhu, přinejmenším pro mladší generace.

Překladatelé jsou často z podstaty své profese spíše humanitně zaměřeni a k technickým nástrojům mnohdy nemají právě kladný vztah nebo se zkrátka do nových nástrojů a technologií příliš nehrnou. Mě vždy bavilo být jednou nohou v humanitních sférách a druhou na území exaktních čísel a přesných algoritmů, takže jsem na vysoké škole studoval Shakespeara i křivky mezního užitku. I proto mě zmíněné moderní nástroje nadchly a zanedlouho jsem je začal využívat tam, kde mi měly co nabídnout.

S ostatními kolegy bych se teď rád podělil o informace o nástrojích, které se mi osvědčily nejvíc. Je to jakási sbírka, kterou jsem jako „kurátor“ vybral z nepřeberného množství dostupného softwaru a metod. Zaměřím se především na nástroje CAT a na korpusy, protože tyto koncepty bez nadsázky způsobily v překládání a lingvistice revoluci, mnozí překladatelé je ale ke své škodě dodnes nevyužívají. Pokusím se ukázat, že CAT a korpusy spolu velmi úzce souvisejí a že mají ledacos společného i se strojovým překladem. Dotknu se také užitečných funkcí, kterými disponuje nejběžnější textový editor – Microsoft Word –, ale často zůstávají překladatelům skryty.

Věřím, že když těmto nástrojům, funkcím a jejich základním zásadám porozumíme, dokážeme se kvalifikovaněji zamyslet nad stavem oboru a nad jeho budoucností. Jen tak se na ni budeme moci připravit a na přílivové vlně nových trendů se svézt – místo toho, abychom se jí nechali spláchnout. Proto bych rád nabídl i několik úvah, které jsou dnes nanejvýš aktuální, a přesto se s nimi v překladatelských kruzích setkávám spíš jen výjimečně. Jestliže se mi podaří alespoň trochu nabourat vidění světa, které je často černobílé, budu rád. A jestliže se mi navíc podaří upozornit překladatele na některé z příležitostí a nebezpečí, jež se rýsují na obzoru, bude můj záměr splněn na sto procent.

Při svých výpravách za technologiemi se na těchto stránkách pokusím zůstat na praktické úrovni, protože píšu především pro běžné překladatele. Vážné zájemce ale nasměruji na nejdůležitější literaturu a občas si neodpustím nějaké to „translatologické okénko“, protože mnohé z moderních technologií mohou ocenit i teoretici a ti, kteří se zabývají výzkumem, včetně studentů, kteří na překladatelských oborech píší například diplomovou práci.

Za několik let budeme zcela jistě používat pokročilejší nástroje s jinými názvy a tato kniha částečně zastará, domnívám se ale, že základní principy a úvahy spojené s CAT, MT a korpusovými nástroji budou aktuální i nadále. Určitě budou přibývat i nové možnosti a technologie – už nyní by se dalo psát o mnoha dalších technologiích, například o aplikacích pro rozpoznávání mluvené řeči (softwaru pro diktování). Zvláštním druhem jazykové technologie jsou třeba i titulkovací programy, kterými jsem se zabýval v samostatné knize Titulkujeme profesionálně. Překladatel, zvlášť překladatel na volné noze, pak může ocenit i mnohé „generické“ technologie, jako jsou komunikační programy, účetní software, aplikace na řízení projektů nebo aplikace na sledování využití času (Dropbox, Trello, Basecamp, Slack, Toggle a mnohé další). Těmi se v této publikaci zabývat nebudu, nebo alespoň ne v jejím prvním vydání.

Stav překladatelského trhu dnes není ideální. Dobrý překladatel musí neustále soutěžit s levnějšími kolegy, kteří většinou klientům nezajistí stejnou kvalitu, a klient přitom často kvalitu posoudit nedokáže. Na českém trhu totiž platí, že se vždycky najde někdo levnější, kdo se o zakázku postará. Nové technologie, které mnohdy vyžadují menší či větší investici, tedy mohou působit jako to poslední, co si překladatel může dovolit. Já je však vnímám zcela opačně: vidím v nich příležitost, jak zvýšit kvalitu a produktivitu a získat nad levnou pracovní silou významnou konkurenční výhodu. Mezi překladateli je navíc mnoho skvělých profesionálů, kteří – ať už vědomě či nevědomě – pracují pod cenou a celý stav ještě zhoršují. Samostatnou kapitolou jsou vynikající praktici, kteří si neuvědomují, že působí na celorepublikovém, celoevropském, nebo dokonce celosvětovém trhu, a přitom si účtují výrazně nižší regionální, nebo dokonce lokální ceny. Dobře je to vidět ve výsledcích výběrových řízení Evropské unie, kde se za překlady do češtiny obvykle vysoutěží ceny, které v Unii patří k nejnižším. Myslím, že jakmile překladatel začne investovat peníze a čas, s větší pravděpodobností si uvědomí, že tyto náklady a svou vyšší kvalifikaci by měl přiměřeně promítnout do svých cen. V tomto by nám tedy technologie mohly pomoci také.

Na závěr jedna poznámka určená translatologům, mým bývalým spolužákům a učitelům a současným studentům translatologie. Nic z toho, co nás učí Levý, Popovič a další osobnosti oboru, v žádném případě nezpochybňuji. Ani nenavrhuji, aby překladatelé začali bezhlavě a nekriticky používat odlidštěné technické nástroje. Chci ukázat, co nám technologie mohou nabídnout. Je už na každém překladateli, aby se rozhodl, co mu vyhovuje, co mu přináší přidanou hodnotu, co neohrožuje kvalitu výsledného překladu (a naopak ji zvyšuje) a co bude používat. Při obezřetném přístupu mohou z popisovaných nástrojů těžit i translatologové a konzervativnější překladatelé. Na některých katedrách dnes platí heslo: „To my tady neděláme.“ Byl bych rád, kdyby se mi v tomto spisku podařilo ukázat, že „dělat to“ má smysl.

Miroslav Pošta: Technologie ve službách překladatele: CAT, strojový překlad, korpusy. Praha, Apostrof 2017. 114 stran. ISBN 978-80-87561-37-9

DO E-SHOPU

Příspěvek Předmluva z knihy Technologie ve službách překladatele pochází z TranslatoBlog